V tradiční (zde se to slovo opravdu hodí) restauraci U Supa v samotném centru Prahy v Celetné ulici nedávno postavili minipivovar. Varny jsou uprostřed provozu restaurace a jedna z nich je dokonce prosklená.
Stěžejním pivem je zde samozřejmě světlá dvanáctka Sup, podávaná v nefiltrovaném provedení – pivo je tedy mírně zakalené, zatlumeně zlaté barvy. Bílá dosti hustá pěna dobře držela po většinu doby pití.
Pivo vonělo jemňounce nasládle, ale též po kvasnicích a chmelu.

V chuti mě uvítal nádherný sladový profil, bohatý a zároveň čistý až „hebký“ a nezatěžkaný, živý, nepatrně „marmeládově“ nasládlý. Do sladu rychle a elegantně vplouvá chuť chmele: nejprve příjemně aromatická, záhy se harmonicky prolnuvší s  hořkým dojezdem, který se mírně protáhne, ale „neuteče“ ani nezrpkne. Vše je podrthováno a obohacováno svěží linkou kvasnic.
Všechny chutě jsou dokonale sladěny a spolu s přiměřeným řízem ústí v doslova brutální pitelnost.

S velkými slovy obvykle šetřím, ale zde si je neodpustím: dvanácka Sup je pro mě dokonalý ležák, kterému nejenže není co vytknout, ale dokonce si v každém kritériu zaslouží pochvalu. A jakkoliv je vyšší cena (59 Kč) s ohledem na kvalitu a umístění restaurace zcela odůvodnitelná, bylo by skvělé, kdyby restaurace přišla s něčím jako je zvýhodněné klubové členství pro štamgasty. Kvuli takovému pivu bych se s chutí stal jedním z prvních členů.

Pivo dobré, co mě ale překvapilo (a též zarazilo) je způsob čepování. Výčepní má před sebou několik poloprázdných půllitrů tohoto dobrého moku a tak různě je přelévá mezi sebou (jo, jako fakt, nedělám si srandu), Poté zbytek piva dočepuje a napění. Vskutku zajímavý (ne úplně pozitivně myšleno) způsob.