zavrit

Pivovary v Bystřici nad Pernštejnem a okolí

No... tato reportáž by spíš měla spadat do rubriky “nenavštívili jsme”. Proč? O tom dale.

Pri svých cestách po vlastech českých se vždy koukám, zda v okolí není nějaký pivovar. Nejinak tomu bylo toto léto, kdy jsem z pobytu u Nového Města na Moravě vytěžil návštěvu žďárského pivovaru Revolta, jíž jsem rozhodně nelitoval.
Dalšm výletem v pořadí byla Bystřice nad Pernštejnem, takto město, kde měl být jeden minipivovar (pivovar na farmě Eden) a v sousední vesnici Domanín druhý (pivovar v areálu Borovinka).
Po cestě krásnou krajinou vystupuji z vlaku – centrum Eden je asi 100 metrů od nádraží. Výborně! Méně výborně však působí recepce. Zde za vstup do areálu vyžadují 100 Kč. Ujišťuji je, že chci jen do pivovaru a ptám se, zda za to, že u nich chci utratit peníze za pivo, musím opravdu ještě platit.
„Ano,“ odpovídá recepční, „vstupné platí pro všechny.“
Bez rozloučení se otáčím a odcházím. Tak takhle ne, přátelé! I komercionalizace pivovarské scény musí mít své meze!
Hlavně, že mají před branou základní kámen „Společnosti zeleného vědomí“. To bude asi kvuli té stokoruně.

Pivovar Eden, Bystrice nad Pernstejnem.
Vstup do areálu Eden. Pro hledače eko-/eso- terična, ona osvícená cedulka je na žlutém sloupku vlevo.

Pokračuji do asi 3 km vzdáleného Domanína (ale z mapy vím, že pivovar Borovinka je na jeho vzdáleném konci, takže to bude spíš 5 km). Chlácholím se, že když nevyšel jeden pivovar, vyjde druhý.
Zpočátku příjemná procházka směr Domanín se posléze změní v únavnou cestou kopcem vzhůru dlouhatánskou vesnicí.
Konečně z ní vycházím a za rybníkem vidím wellness areál Borovinka. A také slyším hudbu. Zlá předtucha získává konkrétnějších obrysů, když na příjezdové cestě uzřím ceduli s velkým nápisem SVATBA. A samozřejmě několika různě vekými srdíčky.

To moje ovšem příliš neplesá; no, koupím si aspoň PETky, utěšuji se. Propluji sadou různorodého svatebního vozového parku. Podezřelé, že svoje pivo nikde neprezentují, divím se. Vkročím dovnitř a nazdobené stoly a dvě družičky mě ujištují, že tady mě dneska žádné pivní štěstí nečeka.
„Bohužel, svatba,“ vysvětluje obsluha zřejmé.
„A můžu se zeptat - vy jste měli mít vlastní pivo?“ ptám se opatrně.
Obsluha se jen zasměje.
„To už dávno nemáme. To už tak dva roky, co to zrušili a prodali.“
„Aha, tak děkuji.“
Hmmm. No, tady byli aspoň milí. Pro případné poutníky sděluji, že tam měli Černou Horu, v tu chvíli ovšem pro mě nedostupnou.


Wellnes areal Borovinka, Domanin u Bystrice nad Pernstejnem
Areál Borovinka, Domanín. Odsud ještě vypadá romaticky a pivní poutník žádnou zradu nečeká.


Vracím se přes kopce dolů do Bystřice. Nádherná krajina mi přeci jen dokáže zlepšit náladu. A koneckonců – když už jsem neuspěl s pivovary, dám si aspoň v Bysřici nějakou dobrou baštu.
Vcházím zpět do Bystřice nad Pernštejnem, procházím sídlištěm, kde si v obchodě kupuji Starobrno ’72 (na recenzi) a Poličského Záviše 12° (na pití), až konečně dojdu na náměstí. Hmmm. Pizza, steaky. To přece není možné, že by tady nebyla normální hospoda. Procházím až pod náměstí, obcházím celou částí Bysřice na této straně říčky a jako největší zoufalec se ocitám ve vilkové čtvrti, kde se žádná hospoda čekat nedá.
Oslovím tedy místního chlápka. Je milý, hned mi tyká a zdraví mě jako starého kamaráda. Posílá mě dolů pod náměstí, kde už jsem byl, do podniku s názvem „Club“, který už jsem viděl a vyhodnotil jako bezkuchyňový. Ale je místní, dám na jeho radu.
Přicházím ke „Clubu“. Dole není nic, stoupám tedy po schodech. Tam je prosím obyčejný Tipsport bar se šipkami, vypsanými kurzy a zašlapaným černošedým zátěžovým kobercem! Dávám si aspoň malou Černou Horu a zoufale se ptám, kde tady vaří. Jiný místí chlapím mi říká, že až za řekou na druhém kopci a že tam za chvíli jde. Sláva!
Za chvíli jsme opravdu vyrazili, chlapík by milý a opravdu mě zavedl k hospodě, kde vařili. A měli širokou nabídku piv značky Velkopopovický Kozel. Z tohoto pivního klenotu českého národa si nechávám zkombinovat řezané z dvanáctky (mám vyzkoušeno, že tato kombinace mě neunudí k smrti).

Kdyby mi za necelou hodinu nejel poslední vlak (na který to údajně trvá dvacet minut), asi bych už byl v klidu. Takhle jsem do sebe musel jídlo naházet a vystřelit na nádraží.
A to už ani nepočítám, že mi jakýsi mladík poradil špatně, musel jsem se vracet a poslední půlkilometr musel běžet. V žaludku s tatarákem a šesti topinkami, topícími se ve dvou řezaných Kozlech...

Inu, člověk mění, Pán Bůh mění, tak to chodí... A musím do Atlasu piv dodělat zřetelné rozlišení aktivních a neaktivních pivovarů... To byly jen dvě z řady myšlenek, které se mi honily hlavou, když jsem ve vlaku s bublajícím žaludkem rekapituloval svůj pivní výlet do Bystřice nad Pernštejnem. Aspoň že ten Záviš při mém běhu nenapěnil a mohl jsem s ním po cestě celý ten slavný výlet zapít.
23.8.2017 21:49

Štítky:

Diskuse k článku „Pivovary v Bystřici nad Pernštejnem a okolí

Zbývá vám
4096 znaků.



Security Image
Nový obrázek


<< Zpět na seznam článků v rubrice

« xx Kategorie článků

« xx Kategorie článků

Zajímavosti o pivu (2 článků)
Navštívili jsme (2 článků)
Z historie (0 článků)
Recepty (0 článků)
O portálu (9 článků)
Návody (3 článků)
Komentáře (1 článků)

© 2013 - 2017 Atlaspiv.cz, napište nám na
Kontaktní e-mail Tento web používá k indentifikaci spojení s uživatelem (nikoliv uživatele jako takového) cookies, neb je to technickým standardem. Pokud s tím nesouhlasíte, opustťe tyto stránky a raději ani nepoužívejte internet, protože cookies se používají všude.