Pivovar Kocour ve Varnsdorfu si již mezi tuzemskými minipivovary vydobyl pevnou pozici a dobré jméno. Asi nejšířeji zastoupenou „váhovou kategorií”, v níž se české pivovary utkávají, je světlý spodně kvašený ležák „dvanáctka”. A tak i pivovar Kocour poslal do ringu svůj světlý ležák a já rovnou prozradím, že to je borec, který valnou část svých soupeřů poráží na body nebo jim dává rovnou K.O.

Hned nos toto pivo svou čerstvou voňavostí s nádechem lípy rozradostní, očím zas zalahodí zlatá mírně zakalená barva a velmi hustá, trvanlivá, špinavě bílá pěna.

Přirozený, střední říz čechrá jemnou sladovou obilnost, záhy doplněnou o živou chlebovost s decentními náznaky ovoce. Plynule se napojuje svěže hořká koncovka, která se protáhne, ale přesto neulpí. Varndsdorfský Kocour není přežraný, jeho tělo je „akorát” silné a optimistický pocit z piva umocňuje též velmi vysoká pitelnost.

Celkově na mě světlý ležák Kocour z Varnsdorfu působí harmonickým, ladným a potěšujícím dojmem z práce někoho, kdo věděl co dělá, a také věděl, jak to udělat.

S kocourem jsem měl u svrchně kvašených piv rozporuplnou zkušenost. Ležáček je ale opravdu vynikající.

Pěna: Středně vysoká, hustá téměř krémové konzistence, po pár minutách opadne na slabší ale hustou vrstvičku téměř čistě bílé barvy.

Barva: Zlatá, mírně zakalená. V pivu je dost plovoucích kvasnic.

Vůně: Květinový slad, který navozuje téměř rozkvetlý slad, ve vůni je dostatečně zastoupen chmel a vůně kvasnic.

Chuť: Na dvanáctku standardně plné sladové tělo s troškou chlebovitosti, kvasu a hlavně květiny. Chmeleno mírně nadprůměrně, hořkost střední, říz stejně tak. Pitelnost dobrá.

Opravdu výborné a vyvážené pivo, bez chuťových vad. Za mě by mohlo být o malinko více hořké, jinak nelze připomínkovat.

Tak tady máme víkendovou akci, kde mohu srovnat tišnovskou desítku, tohohle kocoura a klasiku Plzeň.
Za mne - 1. místo Tišnov, 2. místo Kocour a 3. místo Plzeň.
Barva je klasicky zlatá, mírně kalnější. Pěna je hezky bílá, hustá a opadává normálně. Vůně je chmelová a sladová.
Chuť je velmi jemná. Nižší říz, nižší hořkost, plnost tak akorát. Dále je chuť velmi chmelová a sladová, včetně dozvuku, což se mi velmi líbí. Jemné a vyvážené pivo.
Spokojenost.

Vůně příjemně sladová, se sladkými tóny (nikoliv chmelová, jak se píše na etiketě), barva jantarová, mírně zakalená (nikoliv zlatá dle etikety), pěna spíše řidší, drží v tenoučké vrstvě na hladině (dle etikety bohatá, ta bohatost ale velmi rychle chudne). Chuť má střední říz i hořkost, která se prohlubuje především v závěru doušku a zvýrazňuje se během pití, hořkost je pak protkána nasládlostí, která vhodně doplňuje chuť, pivo je hutné a chuťově výborně vyladěné, vysoká pitelnost.

Kocouří dvanáctce tedy naděluji vysoké hodnocení, jakkoliv se nemohu ubránit dojmu, že etiketa slibuje krapet jinačí podobu. Těžko říct, jestli za ta léta krapet změnili recepturu a etiketa zůstala stejná - tohle pivo nepiji poprvé a pokud si dobře vzpomínám, tak barva byla před pár lety skutečně spíše zlatá a hořkost krapet silnější. Hodnotím ale dnešní dva kousky a ty jsou povedené bez ohledu na to, jak se drží popisu na láhvi. Howgh.

Pivovar Kocour vaří až neskutečné množství piv. Zhruba pět druhů jsem ochutnal. A jelikož není mnoho příležitostí, nyní si dávám světlou dvanáctku. Chutná mě tak, že nejsem schopen včas přestat s konzumací. Je velmi dobré nádherně hořké, ale jenom čepované. V lahvi mě tolik nepotěšilo.

Tak tohle je opravdu kocour mezi pivy ;-) Nelze mu téměř nic vytknout - snad jen to, že ho málokde čepují.

Jako většina piv i tento ležák prochází vývojem a tady bych řekl, že jednoznačně k lepšímu. Momentálně je to opravdu vynikající záležitost.