Inu Čurdovo pivo mě nezklamalo, ale nadšený také nejsem. Celkem dobře pitelný český ležák s trochou barevného sladu.

Pěna: Velmi vysoká, typická pro tento kraj, řekl bych svijanská, po opadnutí vytvoří husté chuchvalce, které se ne a ne rozpustit.

Barva: Světlejší lesní med. Barva jasně nasvědčuje přítomnosti barevného sladu.

Vůně: Sladová s troškou karamelu a chmelu, vůně je trošku železitá.

Chuť: Slušně plné karamelovosladové tělo s decentní linkou chmele, která trvá dlouho, ale neulpívá. V chuti troška jablek a železa.

Celkem slušný ležák.

Řekl bych, že je to normálně jen Rohozecká jedenáctka Skalák, jen s jinou etiketou. Rohozec mi dřív chutnal, ale už delší dobu nějak ztrácí pitelnost. Nevím, proč do piv cpou tolik věcí, co tam nepatří. To se v dnešní době, kdy už lidi víc hledí na zdraví a kvalitu snad nedělá. I hořkost trochu ulpívá a nějak moc to leze do hlavy. Stačí jedno a na další nemam chuť…
A jen moje vzpomínka, co se týče zvláštního spojení Čurdova jména s Rohozcem. Oné noci, co mu nestačila silnice a položil svoji vejtřasku do pangejta, jsem se tamtudy vracel domů. Když jsem to uviděl a chtěl udělat dobrý skutek, nabídl jsem mu odvoz domu (to ještě měl kde bydlet). Jeho jedinou starostí bylo, vzít si s sebou zbytek plasťáků Broučka aby mu je tam někdo neukradl. Žádného Rohozce jsem si nevšiml. No nic, dělání hrdiny z opilce, asi dobrý marketingový tah?