Vedle poličského Otakara jsem v restauraci Skleník v Praze 4 ochutnal též tmavé "Hradební" pivo ze stejného místa původu, tedy Měšťanského pivovaru v Poličce.
I jeho vůně byla (zřejmě díky slabší výtoči) mírně nakyslá, pěna pak hustá, tmavě bílá a dobře držící.
Barva piva (kterou jsem opět zachytil jen velmi nedokonalým foťákem svého mobilu) se mi jeví jako tmavě hnědá poněkud do ruda a trochu mi připomíná slabší kávu nebo spíše Meltu.

"Hradební" mě škráblo dobrým řízem a poté už se v ústech rozlila lehce kávová, jemně sladová chuť, lehčí, mírňoučce nakyslá a poměrně živá.
Hradební černá desítka působí optimisticky a je dobře pitelná a to zvláště na tmavé pivo.
Dokonce bych si ji troufal označit za jedno z mála tmavých piv, kterými bych se nebál hasit žizeň. Snad to je dáno nižší "stupňovitostí" (extraktem původní mladiny), ale Hradební tmavé z Poličky je určitě jedním z nejpitelnějších tmavých piv, která jsem kdy pil.
Jen - stejně jako u ležáku Otakar - znovu říkám: škoda toho obsahu cukru. Nešlo by to bez něj?

Přesto mohu toto pivo doporučit každému, kdo má rád tmavší, autentická, dobře pitelná piva.