Byli jsme s rodinkou mimo město a potřebovali jsme spáchat nákup. K mému štěstí se před námi objevil albert a tak jsem se jal prozkoumat mistní ledničku s pivy z minipivovarů z okolí. příjemně mne překvapilo, že mají jinou nabídku než u nás a ač byla lednice celkem prázdná, tak jsem ulovil tři kousky z velkorakovského minipivovaru.
Jako první jsem otevřel tuto jedenácBarva je klasicky krásně zlatá a čirá, pěna hezky bílá a docela hustá a ve vůní cítím hořkost a slad.
po prvním doušku jsem zalitoval, že jsem si koupil jen jeden "vzorek" a že jsem jich nevzal více...
Pivo je příjemně plné a příjemně hořké. Říz je spíše střední.
Je to vcelku povedená jedenáctka a uměl bych si představit s ní trávit celý večer.
jedinou výtku bych měl k ulpívající hořkosti při delším popíjení - není to ale nic vážného a otravujícího.
Já byl spokojen. Poctivá jedenáctka.

Na den svatého Valentýna jsem od manželky dostal dárkový balíček tří piv z Velkorakovského minipivovaru o kterém jsem neměl vůbec tušení a neznal jsem ho. Balíček obsahoval dvakrát pivo Rupert a jednoho Fojta. Potěšilo mne to velice. První pivo na košt je RUPERT 11°.

Vzhled : Jantarová, tmavěji zlatá barva, lehce zakalené, nižší pěna lehce držící na bocích sklenice až na dno.

Vůně : Kvasnicová, sladová a chmelová.

Chuť : Výrazně kvasnicová, sladová, lehce kořenitá, trochu obilná. Střední říz, střední plnost těla. Hořkost je střední až vyšší, doznívání je příjemně hořké, sladové a nádech kvasnic je všude v chuti, nevadí mi.

Už dlouho jsem nepil světlý ležák s tak výraznou kvasnicovou chutí. Příjemný, pro mne dosti pitelný ležák. Jsem velice rád že nechutná jako většina dostupných ležáků - hlavně z velkochemiček u nás.

Piva Rupert 11 jsem si všimnul náhodou, když jsem v marketu míjel chlaďák se speciály. Zaujala mne hezká etiketa (jsem rak) a tak jsem po něm chutě sáhnul, těšíc se, že budu mít dobré pivo k zapití večeře. Při plnění půlitru se mi sbíhaly sliny, když jsem uzřel tmavší, ne úplně čirou barvu, prozrazující hustotu piva. Pěna žádná sláva, ale mohlo to být i rukama. Když jsem nesl sklenici k ústům, očekával jsem řízné zaprlení a ono typické uspokojení z prvního loku plného piva. Jaké bylo mé zklamání! Všechny chutě se prostřídaly v neuvěřitelně rychlém sledu: Nejprve sladovost, ale ta neměla ani čas se rozhostit, když tu ji vystřídala bezbarvá nakyslost a nakonec - prázdnota. Prázdnota doprovázená jen chabou ozvěnou jakési slabé hořkosti. Doufal jsem, že chuť vynikne při dalších doušcích a třeba také po jídle, ale nestalo se a sedmičku jsem vypil do dna snad pouze proto, že mi bylo líto sedmdesáti korun, které jsem za ně zaplatil. Bohužel. Poslední loky jsem již vyloženě kousal. Asi si příště rozmyslím, jestli dát šanci minipivovaru, a nebo si za tu cenu koupit dvě Plzně...