Polotmavá třináctka Krušovický Malvaz je příležitostně k dostání ve vybraných restauracích s krušovickým pivem. Já jsem ji ochutnal v klasické Krušovické restauraci v Praze na Michelské.

Nad hustou a sympaticky nepravidelnou pěnou (která pěkně kroužkovala) se vznášela mírně karamelová a trošku chmelová vůně. Barvu piva bych opsal jako “narudlý černý čaj”.

Chuti krušovického Malvazu vládne uhlazené, docela plné a mírně karamelově “polotmavé” sladové tělo, k němuž se po dvou vteřinkách přidá jemně aromatická a mírnější chmelová hořkost. V hořkosti se posléze vynoří i trpčí vteřinka nenápadně zahrozivší ulpěním, ale naštěstí ihned zapluje dříve, než stihne dojít k nějaké nepříjemnosti.
Střední, přirozeně působící říz podporuje pitelnost, kterou bych označil za dobrou až velmi dobrou.

Celkově tedy Malvaz z Krušovic na velkoprůmyslový pivovar představuje minimálně dosti slušný počin - nenajdeme zde žádné chuťové rafinovanosti, ovšem slad je správně plný, ale ne únavný, hořkost až na drobně trpkou stopičku harmonická a funkční a celkově je pivo oblé, sladěné a pitelné. Kdyby všechny velkoprůmyslové speciály dosahovaly alespoň úrovně Krušovického Malvazu, bylo by v českém pivním rybníčku zase o něco lépe.